Hraniční porucha osobnosti je typem poruchy osobnosti, při které postižený zažívá období napjaté, nestabilní nálady a chování se změněným sebehodnocením.¹ Může dojít ke značné impulzivitě a narušení vztahů s přáteli i rodinou, narušena je schopnost zvládat každodenní život.^1,2

Hraniční porucha osobnosti je závažný stav, spojený se sebepoškozovaním a pokusy o sebevraždu.² Každý desátý postižený zakončí svůj život sebevraždou.²

Lidé s hraniční poruchou osobnosti jsou velmi citliví na změny v okolí, mohou na ně reagovat velmi prudce a neadekvátně. Mohou se například obávat, že někdo blízký je začne opomíjet.² Když se někdo opozdí, byť o několik minut, zahrnou ho nevraživostí a zlobou.^1,2 To vše odráží extrémní vidění světa, kdy jsou všechny věci a všichni lidé, včetně dotyčné osoby s hraniční poruchou osobnosti, viděni v jen dobrém nebo ve zlém světle.^1,2

Osoba s hraniční poruchou osobnosti je často nejistá v sebehodnocení, náhle mění své životní cíle a názory na svou kariéru, hodnoty a přátele.² Často jednají impulzivně a podnikají nebezpečné aktivity, podlehnou nákupní horečce, bezohledně řídí vozidlo a užívají návykové látky.² Mohou pocítit intenzivní a neadekvátní vztek, pocit prázdnoty, časté je sebepoškozování. Mívají deprese a úzkosti^1,2

Odhad počtu lidí s hraniční poruchou osobnosti se pohybuje od méně než 1 % až po zhruba 6 % celkové populace.^2-4 Postihuje rovnoměrně muže i ženy, patrně však více zneschopňuje ženy.³

Porucha osobnosti se obvykle začíná projevovat v období dospívání.⁴ Nejvíce problémů a újmy nemoc přináší u mladých dospělých, pak má s přibývajícím věkem tendenci ke zlepšení.² Příznaky mohou přetrvávat po celý život, avšak s dosažením věku 30-40 let mají obvykle lidé s hraniční poruchou osobnosti stabilní práci a domov.²

Lidé s hraniční poruchou osobnosti mají narušené emoční prožívaní a funkční schopnosti, což vytváří zátěž pro jejich rodiny.⁵ Změny nálady jsou zdrojem stresu pro postižené osoby i pro jejich blízké, u nichž v krajním případě může dojít též k narušení duševního zdraví.^1,5

Člověk, který má sám nebo jeho nejbližší podezření, že jeho příznaky by mohly znamenat hraniční poruchu osobnosti, by měl vyhledat pomoc a radu lékaře. Hraniční porucha osobnosti se diagnostikuje na základě rozhovoru a diskuse pacienta ohledně jeho příznaků a anamnestických údajů se zdravotnickým specialistou.¹

Psychoterapie může pomoci lidem s hraniční poruchou osobnosti v interakcích s okolím, s jasnějším vyjadřováním myšlenek a emocí.¹ Přínosná může být psychoterapie i pro pečovatele a rodinné příslušníky, aby se naučili lépe pečovat o osoby s hraniční poruchou osobnosti.¹ V současné době neexistuje léčba, avšak jedna studie zjistila, že po 10 letech dojde u poloviny postižených ke spontánní úzdravě, jsou schopni pracovat a udržovat osobní vztahy.⁶